Les_www.pokornasvetlikova.czMám mnoho talentů. Konvence říká, že je to problém. Konvence říká, že člověk by se měl věnovat jen jedné věci a naplnit teorii 10 000 hodin, která zase říká, že teprve po dosažení 10 000 hodin činnosti v nějaké oblasti se člověk stane v dané činnosti odborníkem. 10 000 hodin je hodně času a nezbývá prostor pro nic moc dalšího. Konvence taky říká, že by se člověk měl věnovat jen jedné věci proto, že jinak dochází k rozptýlení energie a pozornosti a pak to stojí za houby.

Byla jsem obdarována mnoha talenty a dary. Mnohé z těch činností a různorodých oborových směrů, kterým se ve svém profesním i běžném životě už mnoho let věnuji, mi plynou mezi rukama s přirozenou lehkostí, bez přehnaného úsilí a s radostí, jako bych je dělala už věky. Jsou pro mě rovnocenně důležité a naplňující a nabíjející, jsou větší či menší měrou součástí mé vize a mého poslání (a tudíž mě samotné) a nechci mezi nimi dělat výběr nebo některé z nich zahazovat jen proto, že konvence říká, že jsou už přes přípustný teoretický početní limit. Kdybych měla přehuštěný porost na hlavě, taky si nezačnu vytrhávat vlasy jen proto, že by mi někdo tvrdil, že jich mám moc a žilo by se mi lépe kdybych jich měla méně. Znamená to snad, že jsem odsouzená k zatracení konvenčním světem? Rozhodla jsem se, že ne.

Jednoho dne jsem uviděla zvláštní borovici. V lese plném jednokmenných borovic tam stála, jiná než všechny ostatní. Její kmen se v polovině výšky mezi kořeny a korunou přirozeně rozdvojoval a dále roztrojoval. Chvíli jsem se dívala na ni, chvíli na ostatní borovice. Byla jiná, jediná taková kam až mé oko dohlédlo. Byla silná a zdravá a plodná a plná života a v její koruně rádi sedávali ptáci a rostla převysoko, skoro až do nebe. Ani náznak oslabení, přestože byl její kmen v růstu rozdvojen. Byla krásná a já jsem se na ni užasle a s obdivem dívala. Uviděla jsem v ní kus sebe a řekla jsem si, že je úplně v pořádku být rozdvojenou borovicí. Hlas moudré ženy měl pravdu, když mi jednou říkala, že v jednoduchosti ostatních jsem pochybovala o své mnohosti.

Je tedy v pořádku být borovicí s několika silnými kmeny. To vše jsou barvy mého já, mé duše, a vím, že je nesmysl snažit se zahodit kus sebe samé. To by snad byl až hřích a provinění proti smyslu života.  Jsem mnohá a je to tak v pořádku. Jsem za to vděčná, protože vím, že dostat takové množství darů je vzácností –  v lidském životě i v borovicovém lese.

Tento článek byl pro velký zájem publikován také na blogu webu Ženy ženám 😉

Líbí se vám článek? Pošlete ho dále: